.jpeg)
-1.png)
.jpg)
.png)
.png)
.png)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.png)
.png)
.png)
.png)
.png)
Škol(k)a ANEB nová etapa pro všechny
Školka...u nás dost křehké téma...
Našim holčičkám
jsem chtěla jejich první seznámení s novým prostředím co nejvíc ulehčit. Tady si někdo z Vás asi řekne "
proč ulehčit, děti musí zažít stres, je blbost jim to ulehčovat a zametat jim cestičku, nám to taky nikdo nedělal a zvládli jsme to ". Chápu, že to možná někdo cítíte jinak a je to v pohodě 
Ale myslím, že na jednom se shodnem a to na tom, že nikdo z nás nechce, aby naše děti byly nešťastné a utrápené. Nebo ne? 
Odmalička holkám všechno říkám dopředu (návštěva paní doktorky, zubaře, ...) S holkama jsme tedy často o školce
mluvily, povídala jsem jim jaké to tam bylo, když jsem byla malá já, taky jsme řešily to, že nám bude asi smutno 
a že to bude náročné pro všechny. A taky to náročné bylo...a ještě určitě bude.
U nás je nejtěžší to odpojení
z domácího bezpečného prostředí. Osvědčilo se nám, že do školky vodí tatínek
(ne nebyla jsem ani první školkový den), zároveň se na něj můžu spolehnout, že by tam dcerky nenechal i přes velký hysterický záchvat . Důležité jsou i paní učitelky, které netlačí na pilu.
A i když ta cesta byla všelijaká, tak Nikolka (5) se teď do školky moc těší a sama tam chce spát
. A já věřím, že stejné to bude i s naší mladší Valinkou (3). Jen to chce čas a pochopení ze všech stran
Ale ano taky chápu, že žijeme v "systému", který nám nedovolí přijít pozdě do práce a že peníze nerostou na stromech. Ale o to víc cítím, že bychom měli mít pochopení a víc o tom s dětmi i doma mluvit
A jak to probíhá/lo u vás? A co když jste byli malí? Chodili jste do školky rádi?
Našim holčičkám
jsem chtěla jejich první seznámení s novým prostředím co nejvíc ulehčit. Tady si někdo z Vás asi řekne "proč ulehčit, děti musí zažít stres, je blbost jim to ulehčovat a zametat jim cestičku, nám to taky nikdo nedělal a zvládli jsme to ". Chápu, že to možná někdo cítíte jinak a je to v pohodě Ale myslím, že na jednom se shodnem a to na tom, že nikdo z nás nechce, aby naše děti byly nešťastné a utrápené. Nebo ne? Odmalička holkám všechno říkám dopředu (návštěva paní doktorky, zubaře, ...) S holkama jsme tedy často o školce
mluvily, povídala jsem jim jaké to tam bylo, když jsem byla malá já, taky jsme řešily to, že nám bude asi smutno a že to bude náročné pro všechny. A taky to náročné bylo...a ještě určitě bude.U nás je nejtěžší to odpojení
z domácího bezpečného prostředí. Osvědčilo se nám, že do školky vodí tatínek (ne nebyla jsem ani první školkový den), zároveň se na něj můžu spolehnout, že by tam dcerky nenechal i přes velký hysterický záchvat . Důležité jsou i paní učitelky, které netlačí na pilu.A i když ta cesta byla všelijaká, tak Nikolka (5) se teď do školky moc těší a sama tam chce spát
. A já věřím, že stejné to bude i s naší mladší Valinkou (3). Jen to chce čas a pochopení ze všech stran Ale ano taky chápu, že žijeme v "systému", který nám nedovolí přijít pozdě do práce a že peníze nerostou na stromech. Ale o to víc cítím, že bychom měli mít pochopení a víc o tom s dětmi i doma mluvit
A jak to probíhá/lo u vás? A co když jste byli malí? Chodili jste do školky rádi?
